Dušičkový čas

Kategorie: Onkologické nemoci
Vytvořeno 6. 11. 2008 0:00
Napsal Ludmila
Zobrazeno: 7071

Dušičkový čas

vzpomínání nejen na mrtvé

tak máme zase dušičky...někdo kopíruje američany a slaví „helovín“...jediné,co se mi z toho jejich svátku líbí,jsou vyřezávané dýně...jinak nějak nechápu...ale každý národ má své tradice.. a protože máme k sobě všichni blíž,dostáváme se do styku i s tradicemi a zvyky nám neznámými.. ale zpět k dušičkám... u nás chodíme navštívit hroby svých blízkých.

A i ti,kteří si za celý rok nevzpomenou na své předky,tak se snaží alespoň v tyto dny navštívit své hroby. Taky jsem dnes byla dát na hroby kytičky a zapálit svíčky.  

Jednu na hrob svého bývalého manžela a jeho rodiny...

ludmila1
 
ludmila2
jednu na hrob svých rodičů
 
ludmila3
a jednu na hrob svého přítele, který před dvěma lety umřel
 vypadají skoro stejně,co?    (pst..ale to aby si nezáviděli..)    a teď tu sedím a vzpomínám.
 

A právě dnes jsem našla v e-mailech vzkaz ..nebyl to vzkaz jen mé osobě,ale všem,kteří kdy psali na portál http://www.Osudy.cz

 moc mi příběhy tam uveřejněné pomohly v době,když umřel můj přítel na rakovinu.

A mě to přinutilo se znovu podívat,co jsem tehdy vlastně napsala.A je mi z toho smutno.Jen jsem tam vypočítávala všechno,co jsem udělala já a co neudělali druzí..S odstupem to vidím trošku jinak. Mé „zásluhy“ nejsou zas až tak záslužné .Dělala jsem vlastně jen to,co by udělal každý v mé situaci.. omlouvá mě snad jen to,že jsem se v době,kdy jsem to psala, ráchala ve své bolesti ze ztráty.. Když se tak dívám zpětně, měla jsem se vykašlat na všechno to stíhání kolem...jen jsem měla se Zdeňkem být víc....nejdůležitější bylo trávit s ním co nejvíc času..vůbec mi nedošlo,že on byl vlastně stále sám...když sečtu ty hodiny,které jsem trávila s ním já a které byl sám...tak vycházím strašně mizerně...

a je mi z toho do pláče...z toho,že jsem si nechtěla přiznat,že umírá ..a že už nám moc času nezbývá...

Myslím si,že v případě závažného onemocnění by rodina neměla suplovat práci zdravotnického zařízení.Neměli bychom se stydět požádat o pomoc v běžných záležitostech .. a nebo si za ně v případě potřeby i zaplatit...není to znakem naší slabosti nebo nechuti ..ale měli bychom své síly a svůj čas věnovat zpříjemnění života nemocného.Číst mu,hovořit s ním a nebo jen tak ležet a mlčet a držet ho za ruku nebo v náručí.. .

Prostě jim darovat to, co oni už moc nemají .. čas

Liduška Marková ( Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. )